Festival Mezinárodních lidových slavností „Dvě hlavní města“ – Petrohrad, Moskva – Rusko
Jako tradičně je konec školního roku pro náš orchestr ve znamení cestování. Tentokrát jsme prázdniny mohli oslavit na mezinárodním festivalu „Dvě hlavní města“ v Rusku. Z nedostatku peněz jsme ale nakonec navštívili jen jedno z dvou hlavních měst, a to Petrohrad.
Šlo o soutěžní festival, kde se střetly soubory z celého světa, měli jsme možnost vidět tradiční vystoupení čínských bubeníků, baletní soubor z Abcházie, spoustu souborů z Ruska, ale i bratry ze slovenské Bratislavy. Hodnotila se nejen umělecká úroveň souboru, ale i repertoár, stejnokroj, skladba soutěžního koncertu atd. Nejtěžší ovšem bylo naskládat to nejlepší, co můžeme ukázat, pouze do 10 povolených soutěžních minut. I když na tak krátký časový prostor nejsme zvyklí, ukázali jsme, že opravdu umíme. Ve své kategorii jsme obsadili ZLATÉ PÁSMO a stali se čestnými laureáty Festivalu. Poprvé jsme také představili showband. Premiéru jsme si neodbili jen tak někde, ale rovnou na prknech, na kterých tancuje i úžasný ruský balet slavné Labutí jezero. Nervozita, únava ani hlad tuto premiéru neohrozily a úspěch, který showband a jeho Billy Jean sklidil, se dal rovnat ovacím, na které je tento sál při baletních představeních zvyklý.
A jaký vlastně je Petrohrad?
Většina účastníků jela na zájezd vybavena pouze vědomostmi, že Petrohrad jsou „Benátky severu“ s nádhernými památkami, obrovskými paláci nebo zahradami ve stylu Versailles. První šok přišel už na hranicích. Vyskládat a naskládat plný autobus, projít skenery, přežít prohlídku busu se psy… To ještě šlo. Když ale jednoho z trumpetistů chtěli poslat zpátky do ČR, většině došlo, že ani v Petrohradu to asi nebude procházka růžovou zahradou.
První den jsme navštívili Carské Selo – Puškino a absolvovali první, představovací koncert. Carské Selo, stejně jako všechny ostatní památky v Petrohradu a okolí, jsou opravdu monumentální. Ztrácíte se nejen díky obrovské rozloze paláců či zahrad nebo v záplavách turistů, ale hlavně ve zlatém zdobení naprosto všeho.
V dalších dnes následovaly návštěvy Ermitáže, Petrodvorce, neslavně proslulé Aurory nebo nejznámější Petrohradské památky, Chrámu sv. Petra a Pavla. Měli jsme možnost plavit se po řece Něvě a vidět tak spoustu jiných nádherných budov, univerzitu (mají tam dokonce Vysokou školu dělostřelectva), Inženýrský zámek atd.
Měli jsme možnost zjistit, že pro Rusko a Petrohrad samotný nejsou typické jen monstrózní paláce, Ermitáž, bílé noci nebo vodka. Zjistili jsme, že pořekadlo „zima jak v ruském filmu“ nevzniklo v tomto ročním období, že ruský hmyz je opravdu zákeřný, bílé noci jsou opravdu bílé, policisté jsou opravdu ozbrojeni, že práce má opravdu přednost před jídlem, že v Rusku je všechno „blízko“ a že jde opravdu o zemi neuvěřitelných možností. Nezjistili jsme míru všech možností, ale pro nás byly opravdu neuvěřitelné. A vlastně pořád jsou.
Realizováno za podpory Ministerstva kultury ČR
